V otázce migrace je V4 ostrůvkem realismu

Na konci dubna jsem se zúčastnil zasedání předsedů parlamentů zemí Visegrádské čtyřky na zámku Štiřín. Měl jsem z něj dobrý pocit. Hlavními tématy jednání byly možnosti posilování role národních parlamentů, aktuální situace v EU a její další vývoj a úloha národních parlamentů v boji proti mezinárodnímu terorismu. Společným středobodem všech těchto otázek je samozřejmě migrační krize a na tu máme my všichni ve V4 víceméně shodný názor.

8. 6. 2016

Přesněji řečeno – zastáváme shodný (tedy kritický) pohled na způsob, jakým se evropské politické elity pokoušejí tento problém řešit. Po skončení štiřínské schůzky se mnozí z nás domnívali, že ony nešťastné kvóty na přerozdělování uprchlíků jsou definitivně minulostí. Že to byl spíše takový exces, který se snad už nebude opakovat. Bohužel se vzápětí ukázalo, že to byl přehnaný optimismus.

Hned v květnu přišla Evropská komise s návrhem na zavedení finanční sankce ve výši 250 tisíc eur (6,75 miliónu korun) za každého odmítnutého migranta. „Nechcete přijímat migranty podle stanovených kvót? Dobře, tak zaplaťte."
Plně souhlasím s maďarským premiérem Orbánem, který tento návrh označil za ránu pod pás. Někde se dokonce objevilo slovo „odpustky", které má v České republice vzhledem k naší historii výrazně negativní zvuk.

Nevím, kam přesně tímto návrhem představitelé Evropské komise míří. Migrační krizi to v žádném případě nemůže vyřešit, spíš naopak. Že by se tímto způsobem pokoušeli snížit podporu myšlenky evropské integrace v zemích V4 na historické minimum? Pokud ano, pokud toto je opravdu cílem, tak se jí to docela daří.

Ve skutečnosti to ale žádná legrace není. Je pravda, že dohoda s Tureckem objektivně přináší pozitivní výsledky, Turci jsou schopni čelit přílivu migrantů. Jak dlouho ale budou ochotni naplňovat svou část dohody bez toho, aniž by dál stupňovali své požadavky. Navíc je pravda, že za výrazným snížením počtu nelegálních migrantů stojí do značné míry také uzavření balkánské cesty, ke kterému mimochodem došlo proti vůli a za halasných protestů představitelů Evropské komise. Visegrádská čtyřka naopak od samého začátku opakuje, že důsledná ochrana schengenského prostoru je základním způsobem, jak přílivu nelegálních migrantů čelit. Ve Štiříně jsme se shodli, že k tomuto účelu máme právo použít veškeré zákonné prostředky, které jsou k dispozici.

Zatímco politická reprezentace jednotlivých členských zemí EU se svým jednáním a postoji začíná pomalu přibližovat stanoviskům V4, bruselské elity si nadále stojí za svým. Osobně mě to velmi mrzí, protože se odjakživa pokládám za stoupence evropské integrace a trvám na tom, že občanům České republiky přineslo členství v Unii obrovské množství výhod.

Je ale potřeba vidět realitu. Někteří zástupci Evropské komise a vedení Evropského parlamentu naproti tomu zcela vážně tvrdí, že za vzestupem radikálních nálad ve veřejnosti mohou představitelé národních států. Prý lidem nedostatečně vysvětlují, že by neměli zastávat extremistické postoje.

Jenže voliči přece nejsou malé děti. Ano, napříč celou Evropou rostou preference pravicovým radikálům a populistům. Ale ne proto, že lidem nikdo neřekl, že radikalismus je špatný. Rostou hlavně kvůli pocitu občanů, že standardní demokratické strany naprosto ignorují problémy vyplývající ze soužití různých kultur. K nám tento neblahý trend ve výraznější míře ještě nedorazil, mimo jiné i díky promyšlené a odpovědné politice Sobotkovy vlády. Ale i u nás představitelé Evropského parlamentu a Evropské komise svými výroky a chováním nahrávají demagogům, kteří sice sami nemají žádný recept na řešení, ale o to víc křičí. Evropské elity tak paradoxně začínají destabilizovat politickou situaci. Pochybuji, že je to v jejich zájmu, ale především je to krátkozraké a nebezpečné z pohledu stability Evropy.