Zahájení konference o F. Mitterrandovi

U příležitosti 100. výročí narození Françoise Mitterranda převzal předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch záštitu nad konferencí "Mitterrand jako velký Evropan a jeho odkaz".

13. 9. 2016

Vážené dámy, vážení pánové,

rád jsem převzal záštitu nad touto konferencí. Myslím, že člověk, kvůli kterému ji pořádáme, si ji stoprocentně zaslouží. François Mitterrand, od jehož narození si letos připomínáme sto let, patří podle mého názoru k nejvýznamnějším politikům druhé poloviny 20. století. Po listopadu 89 byla tendence zmiňovat hlavně konzervativní pravicové politiky, ať už Margaret Thatcherovou, Ronalda Reagana nebo Helmuta Kohla.

Bylo to samozřejmě z vnitropolitických důvodů a souviselo to s tvrdým až bezohledným prosazováním kupónové privatizace a potlačováním všeho, co bylo jakkoliv spojeno se slovy jako sociální nebo socialistický. Jako by nic socialistického nemělo v naší nové demokracii místo. Možná se na tom určitým způsobem podepsala i počáteční francouzská zdrženlivost k rozšiřování evropské integrace o nové země. I k němu měl ale Mitterrand své racionální důvody.

Tuto konferenci každopádně beru i jako určitou splátku dluhu, který vůči němu máme. A neříkám to proto, že jsem zástupce levicové strany a Mitterrand mi je politicky i jako osobnost daleko bližší než Thatcherová nebo Reagan. Říkám to především jako Čech. Protože Mitterrand udělal, jak my všichni tady víme, pro demokratizační proces u nás opravdu hodně.

Byl vůbec prvním francouzským prezidentem, který navštívil Československo. Což je vlastně trochu zvláštní vzhledem k tomu, jak měla první republika k Francii blízko, vždyť to byl náš hlavní spojenec. Po 70 letech existence samostatného československého státu tedy v prosinci 1988 prezident Mitterrand přijíždí do Prahy, je to tedy historická návštěva, při které se dbá na opravdu sebemenší detaily. A co udělá Mitterrand? Pozve si disidenty na ambasádu na snídani a pozve k tomu tisk a fotografy. Velká věc, odvážná a státnická, která znamenala opravdu mnoho nejen tady u nás, ale také navenek, směrem do zahraničí. Vím, že Jirka Dienstbier, se kterým jsem měl tu čest v Senátu úzce spolupracovat, na tuto událost rád vzpomínal. Ale ta snídaně samozřejmě není jedinou aktivitou prezidenta Mitterranda ve vztahu k Československu, ostatně tomuto tématu se zde určitě budou věnovat povolanější.

Na závěr bych zmínil, že Mitterranda pokládám nejen za jednoho z nejvýznamnějších politiků druhé poloviny 20. století, ale i za jednoho z největších Evropanů té doby. Těžko soudit, jak by se Mitterand díval na EU dnes. Tedy v době, kdy stávající evropské orgány nejsou schopny vyrovnat se s hlavní výzvou dneška, tj. migrační krizí, a místo toho se zabývají celou řadou podružností. Vlastně tak bohužel přispívají ke snižování popularity myšlenky evropské integrace jako takové, což by si Mitterand, stejně jako já, určitě nepřál.