Zahájení 42. Česko-slovenského chirurgického kongresu

Předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch převzal záštitu nad 42. Česko.slovenským chirurgickým kongresem. Celou akci, která se konala ve dnech 14.-16. září 2016 v Praze, také zahájil svým krátkým úvodním vystoupením.

14. 9. 2016

Pane rektore, vážené předsednictvo,

velmi rád jsem převzal záštitu nad tímto kongresem a pokládám si za čest, že zde mohu promluvit. Viděl jsem, jaký máte program, jak je nabitý. Vím, že se budete věnovat skutečně závažným a důležitým věcem, které mají význam pro celou naši společnost. Každý člověk je přece potenciální pacient a kdybych chtěl být cynik, řekl bych, že dříve nebo později dojde na každého. Takže z těchto důvodů nechci mluvit příliš dlouho a okrádat vás o čas.

Nejsem lékař, ale s lidmi s medicínským vzděláním spolupracuji velmi dlouho. Léta jsem působil jako místopředseda sociálního a zdravotního výboru v Senátu, v horní komoře zasedalo a zasedá relativně mnoho lékařů atd.

Pokud jde o chirurgii, říká se, že v rámci medicíny je to královská disciplína. Od lékařů z jiných oborů jsem naopak slyšel názor, že chirurgie je s nadsázkou řečeno spíše taková dělnická profese. Nevím, určitě na toto téma mezi vámi koluje celá řada vážných definic i nevážných vtipů. Pravda ale je, že většina lidí mimo obor vnímá chirurgii jako něco skoro až posvátného. I když si vezmu tak pochybný ukazatel, jakým je populární kultura, tak existuje celá řada televizních seriálů a filmů o chirurzích, ale nevzpomenu si teď z hlavy ani na jeden o jiné lékařské profesi. To samozřejmě vůbec neznamená, že jsou jiné obory méně důležité. Jde jen o to, jak je chirurgie mezi lidmi vnímána.

Řada z vás - možná většina - je aktivních v akademické sféře, ať už na vysokých školách, na výzkumných pracovištích nebo třeba i v Akademii věd. Tvrdím, že Senát má ze všech ústavních institucí k vědeckým pracovníkům, ke sféře vědy a výzkumu, nejbližší vztah. Že má pro ně největší pochopení. Máme memorandum o stálé spolupráci s Akademií věd, často jednáme se zástupci vysokých škol, snažíme se je podporovat při prosazování jejich požadavků (můžu připomenout třeba Agenturu pro zdravotnický výzkum) a tak dále. Je to určitě i díky složení Senátu, kde kromě lékařů zasedá i řada dalších vědců.

Nechci se zde pouštět do rozboru stavu našeho zdravotnictví, i když ho vnímám jako jednu z nejdůležitějších součástí agendy každé vlády, ať levé nebo pravé. Byl jsem jedním z těch, kdo v roce 2013 – po pádu Nečasovy vlády, v době, kdy byla rozpuštěná Poslanecká sněmovna - silně tlačili na přijetí zákonného opatření o navýšení plateb za státní pojištěnce. Myslím, že to byla věc, díky které se financování zdravotnictví udrželo v normálu.

Naše zdravotnictví bylo za poslední čtvrtstoletí ze strany politické sféry terčem různých změn a experimentů, často velmi zbrklých, nepromyšlených, že se jako politik skoro až červenám. Byť já osobně, troufám si tvrdit, jsem s těmi věcmi neměl nic společného, ale o to teď nejde. Jde o to, že kvalita politického rozhodování o našem zdravotnictví dlouhá léta pokulhávala za kvalitou zdravotnictví jako takového.

Moje zkušenosti ze zahraničních cest, návštěvy mnoha zdravotnických zařízení, rozhovory s krajany v cizině atd. mě opravňují vyslovit názor, že české zdravotnictví je přes řadu problémů dostupné všem občanům a je kvalitní. Máme špičkové chirurgy i další lékaře, máme vynikající zdravotní sestry. O tom jsem stoprocentně přesvědčen, to vím podle vlastní zkušenosti, která byla zejména v minulém roce velmi intenzivní.

Ostatně si myslím, že teprve taková zásadní životní, osobní zkušenost člověku umožní opravdu docenit, co všechno pro lidi děláte a jaký má vaše práce význam. Úkolem nás politiků by mělo být jediné: vytvářet vám k tomu co nejlepší podmínky a snažit se nepřekážet.

A sám sebe hned beru za slovo a končím své vystoupení. Přeji vám úspěšný kongres a děkuji za pozornost.